V čem záleží Shakespearova velikost a genialita? Již z povahy jeho divadla, neabstraktního, neschematického,  neznajícího jedinou předepsanou nebo opakující se formuli, lze hádat na Shakespearův poměr k životu a člověku: bude takový, jako je umění konkrétní a přímý, zcela svobodný, nezastiňovaný žádným předsudkem, nematený žádným abstraktním, filozofickým nebo jiným předpokladem. V tom je Shakespeare nesmírně renesanční: jak je vnitřně  a b s o l u t n ě  o s v o b o z e n ý. Je naprosto volná, mravně svéprávná a tvorbou života se bez zábran vybíjející lidská osobnost; neboť jinak než tvorbou se svobodná osobnost projevit nemůže, samou podstatou její svobody je tvořivý růst. Je tedy Shakespeare především úžasným tvůrcem života, rozuměj: lidí, či přesněji – postav, povah,  c h a r a k t e r ů. Má jich nespočet, snad všechny: od nejnižších stupňů lidskosti, prosťáků, mluvků, prázdných vychloubačů, meger, ničemů a zločinců až po její vrcholy, učence, věrné přátele, milující ženy, hrdiny, tragické snílky, světce. A každý z nich je jediný svého druhu, neopakovatelný a básníkem již neopakovaný, ůplný v sobě, jen ze sebe rostlý. Vpravdě sobě Shakespeare nesl  ú p l n o u   f o r m u   l i d s k o s t i,  obsahoval nástin veškerého, jakéhokoliv lidství jakožto dotvořitelnou možnost,  v jeho postavách i dotvářenou. A intenzita individuálního života každého jeho člověka je nesmírná. A každý z nich žije právě svým charakterem, z něho určuje i svoje působení i poslání. Tak je svět Shakespearův dvojnásobně nejlidštějším světem, jaký kdy v moderním umění stvořen: je lidsky nejniternější, determinovaný jen z pramenú a příčin  lidskosti. A je nejúplnější, co se lidských modů a druhů týče. Shakespeare dal první moderní, dosud nepřekonanou, obrovskou  comédie humaine.

Svým způsobem podává v něm renesance dějinám podobnou  summu života, jako byla dala gotika v Dantovi. Zdalipak je však tato summa života také  soudem nad životem? Nepochybně ano, neboť nebylo možné vytvořit něco podobného bez velikého zásadního  „ano“  řečeného životu.

VÁCLAV  ČERNÝ: Soustavný přehled obecných dějin literatury naší vzdělanosti (2).  Podzim  středověku  a renesance,  1998,  s. 293-295.